Panická ataka je náhlá epizoda intenzivního strachu spouštějící kombinaci fyziologických a psychologických příznaků, přičemž v realitě neexistuje žádné skutečné nebezpečí. Informace o příznacích, příčinách, prevenci a jak můžeme člověku s panickou atakou pomoci.

Co je to panická ataka, jaké má příznaky a co ji může vyvolat?

Panická ataka je náhlá epizoda intenzivního strachu spouštějící kombinaci fyziologických a psychologických příznaků, přičemž ve skutečnosti neexistuje žádné reálné nebezpečí. Panická ataka nebo záchvat je posledním stadiem panické poruchy. Jelikož panická porucha patří do kategorie úzkostných poruch, ataku doprovází silná úzkost a obavy, ale také různé fyziologické projevy. V populaci se častěji vyskytuje u žen, ale celkově trápí 10-25 % populace. A bohužel, v posledních letech jsou panické ataky v ambulancích psychologů skloňovány stále více a více.

Na atace je zrádné, že přichází náhle, z ničeho nic a bez varování. Zastihnout vás může v podstatě kdekoli, což je na tom tak znepokojivé. Člověk neví, kdy a kde je panika zachvátí a co se stane. Mezi fyziologické příznaky patří bušení srdce, pocení, závratě či problémy s dýcháním. Mezi ty psychologické patří ochromující strach – iracionální, zavalující, vedoucí až ke katastrofickým pocitům. Mnoho lidí popisuje panickou ataku také jako ztrátu kontroly nad situací, která může být podobně jako strach rovněž zahlcující a paralyzující. Nejtěžší na zvládnutí je fakt, že fyziologické a psychologické příznaky pohltí osobu najednou. Prožívání takové epizody je velice intenzivní a těžko se z ní dostává.

Jaký je rozdíl mezi panickou atakou a záchvatem úzkosti?

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že z klinického hlediska je úzkost považována za trvalý a dlouhodobý stav, zatímco panika je relativně krátkodobá a o to více intenzivní. Při úzkosti hovoříme o nahromadění určitých stresorů. Zároveň se tyto stresory dají předvídat a umíme je pojmenovat – víme, odkud pramení a s čím souvisí. Panická ataka je neočekávaná a náhlá. Příznaky však mají podobné, ty fyziologické i psychologické, rozdíl je právě v délce trvání.

Proč panická ataka vzniká a co ji vyvolat?

Ataku může vyvolat široké množství faktorů. Od kofeinu, alkoholu, vysokosacharidové stravy, přes traumatické zážitky a zkušenosti až po fobie. Zároveň je nejběžnějším aktuálním spouštěčem paniky nadměrný a dlouhodobý stres. Právě proto jsou tyto ataky tak často přítomné u mladých a mladých dospělých. V době nekonečných možností, neustálé expozici různým podnětům a nedostatku odpočinku jsou lidé přetížení. O čem se mluví poměrně málo, je fakt, že panická ataka souvisí také s nahromaděním a potlačováním všech emocí, které máme – od smutku až po hněv. Mysl a tělo potřebují emoce přirozeně filtrovat a vyplavovat. Když se naakumulují, mysl reaguje atakou.

Někteří odborníci mluví také o dysfunkci amygdaly – tedy té části mozku, která má na starosti zpracovávání emocí. Pokud je tam určitá chemická nerovnováha, mohou se ataky vyskytnout a vést až ke vzniku panické poruchy.

Jak však bylo výše uvedeno, příčiny panické ataky bývají často ne zcela zřejmé a přímočaré. Proto je po jejím odeznění důležité dotknout se tohoto zážitku a zkusit přijít na to, co se nám v životě děje, že to vyvrcholilo záchvatem.

Podobně jako při úzkosti je zásadní uvědomění, že se panikou nemůžeme nechat ovládnout a pohltit. Mnoho odborníků tvrdí, že na to, abychom zvládli ataku, měli bychom se do situací, které nám způsobují paniku a úzkost, přirozeně dostávat a nevyhýbat se jim. Jen tak se naučíme s nimi efektivně pracovat a předcházet jejich spuštění.

Zároveň je velmi důležitá a přínosná prevence. Ať už mluvíme o pravidelném cvičení, které nám pomáhá při zvládání stresu, uvolňování napětí či zlepšování celkové nálady, o pravidelném stravování (z hlediska stabilizace hladiny cukru v krvi), vyhýbání se kofeinu či alkoholu (tyto látky panické ataky jen zhoršují) nebo relaxačních a dechových cvičeních.

Pokud je osoba atakou už plně zasažena, pomoc poskytuje hůř než tehdy, když ji zachytíme na začátku. Proto je důležité být vnímavý k sobě, ale i k svému okolí. Odborníci nejčastěji doporučují následující tipy pomoci:

Zkuste u člověka zpomalit dýchání, prohloubit ho a nasměrovat jeho pozornost na svůj dech.

Komunikujte s ním co nejvíce racionálně o situaci, která vznikla, a co všechno se v procesu děje – snažte se člověku pomoci opětovně se spojit s realitou.

Zkuste uzemnění se (tzv. grounding) – položte osobu na zem, kde bude mít pevnou oporu a půdu pod nohama.

Buďte mu emoční oporou – zdůrazňujte, že jste tam, že je všechno v pořádku a bude to dobré.

Kontaktujte blízkou osobu, která by mohla poskytnout významné emocionální útočiště.

A v neposlední řadě doporučte této osobě, aby svůj stav řešila dlouhodobě, aby se panické ataky více neopakovaly, ideálně návštěvou odborníka  – na terapio.cz máte na výběr z mnoha terapeutů a terapeutek, kteří mají znalosti a zkušenosti s řešením úzkostí, úzkostných poruch a panických atak.

Jaké jsou možnosti léčby panických atak?

Odpovědí je psychoterapie, která umí pomoci nejen s panickými atakami, ale také s panickou a úzkostnou poruchou. Od pojmenování, odkud strach, obavy a úzkost člověka pramení, k tomu, jak se mu vyskytují v životě a jak na ně reaguje až po možnosti, co s nimi dělat. Zároveň může psychoterapeut ve spolupráci s klinickým psychologem a psychiatrem klientovi nastavit i medikamentózní léčbu. Časté je užívání například antidepresiv na zmírnění úzkostných projevů. Ale jako u jiných psychických poruch, ani u panických atak by to nemělo být dlouhodobě o lécích, ale o dlouhodobé terapii.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Jaké jsou příznaky panické ataky a jak ji zvládnout?

Zjistěte, co je sebeovládání, proč je klíčové pro náš život a jak ho můžete zlepšit. Naučte se praktické techniky pro regulaci emocí a jak podpořit rozvoj sebeovládání u dětí.

Zjistěte, co je sebeovládání, proč je klíčové pro náš život, a jak ho můžete zlepšit. Naučte se praktické techniky pro regulaci emocí, zvládání stresu a budování vytrvalosti. Přečtete si, jak podpořit rozvoj sebeovládání u dětí a vytvářet zdravé návyky.

Jak se naučit ovládat? Jak funguje sebeovládání a jak na něm efektivně pracovat?

Sebeovládání znamená schopnost člověka zvládat své chování a emoce, umět je regulovat a ovlivnit. V ideálním případě tak, abychom uměli sledovat určitý cíl, který si stanovíme. Tím, že žijeme v propojeném světě s dalšími lidmi, je tato oblast více než klíčová. Sebeovládání se týká nás samých, ale i prostředí kolem nás. Ve zkratce - abychom dokázali fungovat adekvátně v mezilidských vztazích, potřebujeme mít pod kontrolou naše subjektivní aspekty života, jako jsou již zmíněné emoce či celkové chování. Právě z tohoto důvodu se jí v současnosti věnuje mnoho výzkumů a studií - protože každého přece zajímá, co se sebou udělat, aby fungoval lépe.

Sebeovládání se týká různých oblastí našeho života - od kontroly a regulace vlastních emocí a myšlenek, přes životosprávu, komunikaci s jinými lidmi až po závislosti, ať už látkové či nelátkové. Patří sem i téma výdrže či vytrvalosti.

Za centrum sebeovládání vědci označují limbický systém, kde má tato lidská schopnost svůj biologický původ. Kromě limbického systému se do procesu sebeovládání zapojuje i přední mozková kůra, o které se mluví jako o centru rozhodování.

Na sebeovládání má vliv také dědičnost a jiné osobnostní rysy člověka, avšak stále ho můžeme ovlivnit a aktivně rozvíjet. I když například pro temperamentnějšího člověka může být práce na sebeovládání o něco náročnější než pro flegmatika, stále to jde, jen je třeba vytrvat. Právě proto se o tom tak často mluví – je to změnitelná věc. Jedním z nejdůležitějších zjištění v této oblasti tedy je, že sebeovládání se můžeme naučit.

Sebeovládání ovlivňuje naši celkovou životní spokojenost, naše vztahy, ale má dopad i na zdraví. Je pro nás nesmírně důležité, abychom dokázali fungovat ve vyrovnaných, rovnocenných vztazích, k čemuž přispívá také to, jak fungujeme sami se sebou.

Sebepoznání spočívá v kontrole toho, co a jak děláme a říkáme. Máme povědomí o našich vlastnostech a chování a umíme je regulovat tak, jak je potřeba v dané situaci. Kdyby každá osoba na tomto světě neměla alespoň do nějaké míry schopnost sebeovládání, je možné, že by tu neexistoval žádný pořádek a pravidla a žili bychom v totálním chaosu. A chaos je pro lidi matoucí.

Abychom dokázali regulovat své chování a reakce, existuje několik technik, které nám mohou pomoci tuto schopnost zlepšit. Patří sem například:

Dostatečná energie – K tomu, abychom uměli s přehledem zvládat své emoce, potřebujeme mít energii. Je proto nesmírně důležité dopřát si čas na odpočinek a relaxaci a důležitý je také kvalitní spánek a zdravá strava.

Plánování a cíle – Mít cíle nám pomůže soustředit se na to, co potřebujeme, a plánování či organizace nám zároveň pomůže s dosahováním těchto cílů.

Relaxační techniky – Podle mnoha odborníků je nejlepší strategií naučit se „prodýchat“ emoci, vydechnout to, čeho se chceme zbavit, přefiltrovat to.

Sejde z očí, sejde z mysli – Někdy také funguje odstranit podnět, který nás vyvádí z rovnováhy a svádí nás k chování, které nechceme – například nezdravé jídlo, mobilní telefon nebo něco jiného, co nás může na dlouhou chvíli odvést od toho, co bychom skutečně měli dělat.

Sport – Endorfiny mohou být skvělým lékem na lidskou psychiku a zároveň při jakémkoli typu sportu můžeme své emoce a myšlenky ventilovat.

Terapie – Terapie je cenným prostředkem k tomu, abychom pochopili, proč se děje, co se děje, a co by nám mohlo nejlépe pomoci.

Pojďme se nejprve podívat na jeden zajímavý experiment, který se týkal právě tématu sebeovládání u dětí. V 70. letech svět obletěl pokus s názvem Marshmallow test. O co v něm šlo? Standfordský profesor Walter Mischel pracoval s 3 - 5letými dětmi a bonbony marshmallow. Úkolem dětí bylo poté, co od profesora dostaly tento bonbon, nesníst ho, protože pokud ho nesní, dostanou od vědce další. Výsledkem pozorování bylo, že některé děti se uměly ovládnout a bonbon nesníst, jiné to neuměly. O čem to celkově vypovídá? Tento test poukázal na to, jak velmi je důležité věnovat se tématu sebeovládání již od útlého věku. Protože právě schopnost se ovládat je u dětí spolehlivým ukazatelem sociálně žádoucího chování, dobrých známek a výkonů ve škole, adekvátní socializace, schopnosti navazovat vztahy s jinými apod.

Důležité je také zmínit, že sebeovládání se rozvíjí u dětí již ve věku 5 let a rodiče ho mohou ve spolupráci s dětmi kultivovat a posilovat. Jak na to, mohou poskytnout následující tipy:

Buďte dětem příkladem – ukažte jim, jak se ovládat vy sami, budou to kopírovat.

Vysvětlujte – co to do života přináší, proč je důležité, abychom regulovali své emoce a chování.

Bezpečné prostředí – vytvořte dětem bezpečné prostředí, kde se mohou této schopnosti učit.

Logické důsledky – logické důsledky a nastavení respektujících hranic mohou být dobrým pomocníkem a vodítkem k tomu, aby se děti naučily, jak funguje svět.

Opora – buďte dětem oporou, pokud se jim někdy nepodaří regulovat své chování, a povzbuzujte je k tomu, aby to zkusily znovu – je to proces.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoli otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však myšlena inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na rod. 💙

Proč je sebeovládání důležité a jak ho zlepšit?

Chronický stres negativně ovlivňuje naše zdraví, rozhodování, ale také týmové vztahy. Zjistěte, jaké strategie pomáhají vedoucím a členům týmu zvládat stres na individuální i skupinové úrovni.

Chronický stres negativně ovlivňuje naše zdraví, rozhodování a týmové vztahy. Zjistěte, jak funguje stres v mozku, proč může být nakažlivý v týmu a jaké strategie pomáhají vedoucím a členům týmu zvládat stres na individuální i skupinové úrovni.

Proč je duševní pohoda základem úspěchu týmu?

V dnešním rychlém pracovním tempu se stres stal každodenní součástí našich životů. Přestože určitá úroveň stresu může být motivační, chronický stres má dlouhodobé negativní účinky na naše zdraví, výkon a mezilidské vztahy. Abychom mohli efektivně pracovat na vytváření psychologicky bezpečných pracovišť, je nezbytné pochopit, jak stres ovlivňuje náš mozek a chování a jaké kroky můžeme podniknout k jeho zvládání.

Když amygdala přebírá kontrolu: Jak stres mění naše reakce?

Stres spouští automatickou reakci našeho těla, která je hluboce zakořeněná v naší neurobiologii. V centru tohoto procesu je amygdala, oblast mozku zodpovědná za zpracování emocí, zejména strachu a stresu. Když čelíme náročné situaci, naše tělo začne produkovat kortizol – hormon, který připravuje tělo na „boj nebo útěk“. Tato reakce byla v minulosti klíčová pro přežití, ale v moderním prostředí často působí kontraproduktivně.

Pod nátlakem kortizolu amygdala potlačuje funkci neokortexu, části mozku, která řídí racionální myšlení, logiku a schopnost dělat informovaná rozhodnutí. Důsledkem je, že naše reakce jsou impulzivní, emocionální a méně promyšlené. To může způsobit konflikty na pracovišti, nesprávná rozhodnutí nebo neschopnost efektivně komunikovat v stresových situacích.

Závislost na stresu: Když se stres stává normou

Chronický stres nejenže mění způsob, jakým funguje náš mozek, ale může nás doslova udělat na stresu závislými. Náš mozek si totiž zvykne na vyšší hladiny kortizolu a začne je považovat za normální. Výsledkem je tendence podvědomě vyhledávat stresové situace, což vede k cyklu neustálého přetížení a napětí. Pro jednotlivce to může znamenat vyhoření, únavu a zdravotní problémy. Pro firmy je to riziko snížené produktivity, vysoké fluktuace a negativní firemní kultury.

Kromě individuálních důsledků má stres i významný vliv na týmové vztahy. Naše mozky obsahují speciální buňky nazývané zrcadlové neurony, které nám umožňují „zrcadlit“ emoce a chování lidí okolo nás. V pracovním prostředí to znamená, že stres jednoho člena týmu se může šířit na ostatní. Pokud je lídr podrážděný nebo nervózní, jeho emoce se mohou přenést na tým, což snižuje celkovou pohodu a výkon.

Naopak vůdce, který si uvědomuje důležitost své emoční stability, může pozitivně ovlivnit atmosféru v týmu. Empatie, klidné vedení a schopnost zvládat vlastní stres jsou základními předpoklady pro vytváření produktivního a spokojeného týmu.

Jak zvládat stres na individuální i týmové úrovni?

Na zvládání stresu existuje množství ověřených strategií, které mohou být užitečné pro jednotlivce i týmy. Zde je několik tipů:

Naučte se rozpoznat signály stresu ve svém těle a mysli. Cvičení jako mindfulness, meditace nebo dechové techniky mohou pomoci uklidnit nervový systém. Krátké pauzy během dne, pohyb a zdravý životní styl také přispívají k celkové pohodě.

2. Psychologická bezpečnost v týmu.  

Podpora otevřené komunikace a důvěry v týmu je klíčová. Pokud se lidé cítí bezpečně, mohou otevřeně mluvit o svých obavách a vyhnout se zbytečným konfliktům.

Vůdci hrají klíčovou roli při nastavování atmosféry v týmu. Empatické vedení, aktivní naslouchání a schopnost zvládat vlastní emoce mohou být nakažlivé a pozitivně ovlivnit celý tým.

4. Vzdělávání a podpora duševního zdraví.  

Workshopy, diskuse a individuální nebo skupinové terapie mohou týmům pomoci pochopit, jak stres ovlivňuje jejich fungování, a naučit je praktické nástroje pro zvládání náročných situací.

V Terapio by ksebe věříme, že zdravé pracovní prostředí je výsledkem kombinace individuální péče o duševní zdraví a podpory ze strany týmu a vedení. Naší vizí je pomáhat firmám vytvářet prostory, kde se lidé cítí bezpečně, motivovaně a podporovaně.

Autorem článku je co-founderka ksebe Magdaléna Mihálová.

Zjistěte více o naší nabídce firemních benefitů.

Jak stres ovlivňuje náš mozek a vztahy na pracovišti?

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem není luxus, který si mohou dovolit jen vybraní lidé, k jejímu dosažení stačí podnikat malé kroky, avšak opakovaně. Nemusíte najednou měnit celý svůj život – začněte tím, že každý den uděláte něco pro sebe, pro své zdraví a pohodu. Informace o tom, proč je to důležité a jak si takovou rovnováhu nastavit.

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem není luxus, který si mohou dovolit jen vybraní lidé; jde o malé, ale konzistentní kroky. Nemusíte najednou měnit celý svůj život – začněte tím, že každý den uděláte něco pro sebe, pro své zdraví a pohodu. Informace o tom, proč je to důležité a jak toho dosáhnout.

Co je to rovnováha mezi pracovním a osobním životem, proč ji v životě potřebujeme a jak jí dosáhnout?

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem je termín, který mnozí z nás slyšeli, ale často si neuvědomujeme, jak velký vliv má její správné nastavení na naše životy. V dnešní rychlé době a neustále zaneprázdněné společnosti může být udržet rovnováhu mezi pracovním a osobním životem náročné. A přitom právě ona je klíčem k našemu fyzickému, emocionálnímu a mentálnímu zdraví.

V článku se budeme zabývat tím, co přesně rovnováha mezi pracovním a osobním životem znamená, proč je důležitá, komu prospívá nejvíce a jaké jsou varovné signály nerovnováhy. A nakonec si projdeme kroky, které nám mohou pomoci jí dosáhnout, abychom žili zdravější a spokojenější život.

Co je rovnováha mezi pracovním a osobním životem?

Rovnováha mezi pracovním a osobním životem označuje schopnost lidí harmonicky rozdělovat čas mezi práci a osobní život. To však neznamená, že bychom měli přesně počítat hodiny pro pracovní a osobní povinnosti. Jde spíše o naši vlastní spokojenost, kterou vnímáme v souvislosti s časem stráveným v každé oblasti našeho života.

Pracovní čas a závazky by měly být v souladu s osobními potřebami, hodnotami a časem, který věnujeme rodině, přátelům, zálibám a odpočinku. WHO a Nadace Eurofound ve svých výstupech zdůrazňují, že zdravá rovnováha není jen o počtu hodin, ale o kvalitě života a o tom, jak práci zvládáme mentálně a emocionálně.

Proč je rovnováha mezi pracovním a osobním životem důležitá?

Proč je vlastně rovnováha mezi pracovním a osobním životem tak podstatná? Na první pohled by se mohlo zdát, že smyslem práce je jednoduše vydělat si na život. Ale realita je mnohem složitější. Dlouhodobé zanedbávání jedné nebo druhé strany (ať už práce nebo osobního života) může mít pro člověka vážné důsledky.

Dobrý work-life balance pomáhá předcházet vyhoření, úzkosti a fyzickému vyčerpání. Poskytuje prostor pro regeneraci těla i mysli, což je nezbytné pro dlouhodobou spokojenost a efektivitu. Podle WHO je rovnováha mezi pracovním a osobním životem klíčová i pro naši celkovou pohodu. Pokud nejsme schopni ji najít a udržet, hrozí nám zvýšené riziko duševních problémů, jako je deprese, úzkostné poruchy nebo syndrom vyhoření.

Pro koho je work-life balance obzvláště důležitý?

Work-life balance je důležitý pro každého, ale některé skupiny lidí jsou obzvláště citlivé na jeho špatné nastavení. Mezi tyto skupiny patří například rodiče malých dětí, pečující o starší příbuzné, nebo lidé, kteří pracují ve vysoce stresových zaměstnáních (například ve zdravotnictví, vzdělávání, či na manažerských pozicích).

Podle studií Nadace Eurofound je důležité, aby organizace podporovaly flexibilní pracovní podmínky, jako je práce na dálku nebo flexibilní pracovní doba. Tyto možnosti výrazně přispívají ke zlepšení work-life balance pro ty, kteří mají hodně osobních závazků.

Jaké jsou příznaky špatného nastavení work-life balance?

Špatný work-life balance má mnoho varovných příznaků, které se postupně začínají projevovat v různých oblastech života. Jedním z prvních signálů je chronická únava – pocit, že nikdy nemáte dostatek energie bez ohledu na to, kolik spíte nebo odpočíváte. Dalším příznakem je ztráta zájmu o aktivity, které vás kdysi bavily. Přehnané zabývání se pracovními problémy mimo pracovní dobu a neschopnost „vypnout“ jsou také signály, že rovnováha je vychýlená.

Lidé se špatným work-life balance často zažívají i emocionální nestabilitu, zvýšenou podrážděnost a neschopnost soustředit se. Psychické zdraví je zde v přímém ohrožení. Fyzické symptomy, jako jsou bolesti hlavy, svalové napětí a problémy se spánkem, jsou také velmi časté.

Jaké jsou možné důsledky, pokud work-life balance nefunguje?

Pokud nedokážeme najít správnou rovnováhu, mohou nastat vážné dlouhodobé dopady na fyzické i duševní zdraví. Dlouhodobý stres a vyčerpání mohou vést k závažným zdravotním problémům, jako jsou srdeční choroby, vysoký krevní tlak, oslabený imunitní systém nebo chronická onemocnění.

Psychologicky může absence work-life balance vést ke stavům úzkosti, deprese nebo dokonce k syndromu vyhoření. WHO upozorňuje, že tito lidé mají vyšší pravděpodobnost trpět emocionálním a psychologickým vyčerpáním, což může zhoršit nejen kvalitu jejich práce, ale i vztahy s blízkými.

Na osobní úrovni mohou narušené vztahy a rodinný život, pocit izolace či ztráta radosti ze života ještě více prohloubit pocit selhání a beznaděje.

Dosáhnout rovnováhy mezi pracovním a osobním životem vyžaduje vědomou snahu a práci na sobě. Je důležité, aby si člověk uvědomil své limity a potřeby. Nastavení hranic, umění říci jasné "ne" nadměrným pracovním závazkům a věnování dostatečného času odpočinku a koníčkům jsou klíčové kroky k rovnováze.

Podle WHO je nezbytné, abychom si pravidelně vytvářeli čas na odpočinek a regeneraci, ať už fyzicky (prostřednictvím sportu, meditace, či jen obyčejného odpočinku), nebo emocionálně (věnování se rodině a přátelům). Často je třeba i přehodnotit naše pracovní priority a zaměřit se na efektivitu místo počtu odpracovaných hodin.

Které kroky nám pomohou k work-life balance?

Dosažení work-life balance nemusí být žádný náročný "projekt" – stačí malé změny v každodenních aktivitách, které v dlouhodobém horizontu přinesou velký rozdíl. Podívejme se, jak můžete tyto kroky jednoduchými a dostupnými způsoby integrovat do svého běžného života.

Nastavení jasných hranic mezi prací a osobním časem

V dnešním světě, kde jsme neustále online, je snadné přenášet pracovní povinnosti do volného času. Jednoduchý způsob, jak tomu předejít, je stanovit si konkrétní čas, kdy vypínáte pracovní režim. Například, pokud máte pracovní dobu do 17:00, po tomto čase už neotvíráte pracovní e-maily ani nezvedáte telefon. Můžete si nastavit připomínku na telefonu, která vám dá vědět, kdy je čas "vypnout" a věnovat se sobě nebo blízkým. Tento malý krok pomáhá oddělit pracovní a osobní život a předchází neustálému stresu z práce.

Odpočinek nemusí znamenat ležet na gauči celý den (i když to také občas pomůže). Zkuste si do denního harmonogramu přidat aktivity, které vám přinášejí radost a uvolnění. Může to být ranní procházka v parku, 10 minut meditace před spaním nebo čtení knihy místo prohlížení sociálních sítí. Důležité je, abyste si vytvořili rutinu, která vám pomůže vypnout hlavu a zrelaxovat tělo. I krátké pauzy během dne, když si na 5 minut zavřete oči a hluboce dýcháte, mohou mít velký účinek na vaši rovnováhu.

Čas od času je dobré si sednout a zamyslet se nad tím, jak se cítíte. Je práce něco, co vám přináší více stresu než radosti? Máte dostatek času na své koníčky a na rodinu? Zázračný trik na sebereflexi je vést si jednoduchý deník. Stačí si každý den zapsat, jak se cítíte a co vás potěšilo nebo naopak vyčerpalo. Nejenže tím získáte přehled o tom, jak prožíváte svůj den, ale také si můžete všimnout vzorců, které vám pomohou zlepšit rovnováhu mezi prací a soukromím.

Nemusíte dělat vše sami. Pokud máte pocit, že vám povinnosti přerůstají přes hlavu, požádejte o pomoc. Jestliže doma vše organizujete sami, možná je čas zapojit i ostatní členy rodiny. V práci se nebojte delegovat úkoly nebo hledat podporu od kolegů. Sdílení zátěže neznamená, že jste slabí nebo vinni za to, že potřebujete pomoc – naopak, ukazuje to vaši schopnost řídit situaci s nadhledem a efektivně.

Pokud máte možnost, zkuste si vyjednat flexibilní pracovní dobu nebo práci z domova alespoň na několik dní v týdnu. Možná zjistíte, že práce z jiného prostředí vám pomáhá lépe se soustředit a současně vám poskytne více prostoru pro osobní věci. Pokud to není možné, můžete si zkusit zorganizovat práci tak, abyste měli alespoň nějaké volné bloky času, například na přestávky na čerstvém vzduchu.

V hektickém tempu může být těžké najít si čas na své blízké. Právě kvalitní vztahy jsou však jedním z největších zdrojů radosti a podpory. Zkuste si každý den vyhradit alespoň pár minut na rozhovor s partnerem, přáteli či rodinou. Nemusí to být nic velkého – stačí krátká zpráva nebo společný čaj po večeři. Tyto malé momenty zlepšují vaši emocionální pohodu a přispívají k pocitu rovnováhy.

Work-life balance není luxus, který si mohou dovolit jen vybraní lidé, ale o malých, ale konzistentních krocích. Nemusíte najednou měnit celý svůj život – začněte tím, že každý den uděláte něco pro sebe, pro své zdraví a pohodu. To je skutečný klíč k dlouhodobé spokojenosti a vyrovnanosti.

Proč je rovnováha mezi pracovním a osobním životem důležitá a jak jí dosáhnout?

Online terapie je forma psychologického poradenství na dálku prostřednictvím internetu. Pro koho je vhodná a jak funguje?

Online terapie je forma psychologického poradenství a léčby, která se uskutečňuje přes internet. Pro koho je vhodná a jak funguje?

Co je to online terapie, jaké má výhody a pro koho je vhodná?

Online terapie je podobně jako ta osobní léčba vztahem. Mezi klientem a terapeutem se vytváří terapeutický vztah, který je léčivý v různých směrech a ohledech. Ať už terapeut klienta provází na jeho cestě za spokojeným životem, při řešení problému, nebo mu poskytuje emocionální podporu a oporu, případně je jen tichým posluchačem. Online terapie je označení terapie v online prostoru, tedy ne naživo tváří v tvář, ale prostřednictvím nějakého zařízení připojeného na internet.

Online terapie začíná výběrem terapeuta/psychologa, se kterým byste chtěli spolupracovat. Je to skutečně důležitý krok, protože jak jsme již zmínili, terapie je léčba vztahem. Nejprve přichází vzájemné seznámení, nastavení si cíle poradenství/terapie a toho, jak se k tomu terapeut a klient dostanou. Následně začíná aktivní práce.

Tento proces v podstatě kopíruje klasickou terapii naživo, není mezi tím žádný významný rozdíl. 

Online terapie může probíhat přes různé platformy, je však dobré, aby měli terapeut a klient možnost se vidět. Neverbální komunikace je totiž podstatnou součástí psychologického procesu. Existují ale i jiné způsoby, jak lze terapii na dálku realizovat, a to třeba po telefonu či chatováním. Právě tzv. terapie přes chat, kdy si klient s terapeutem jen píší, je typická například pro krizovou intervenci.

Tento typ terapie má hned několik výhod. Jako první je vzdálenost a logistika. Znamená to, že pokud pocházíte z menšího města, kde není na výběr tolik psychologů, terapeutů či poradců, nebo jsou všechny jejich volné termíny daleko v budoucnosti, spojit se s odborníkem online může být nejrychlejší a nejvhodnější řešení. Obecně platí, že většina terapeutů působí ve větších městech, přičemž v online prostoru nehraje bydliště klienta a působiště terapeuta roli, takže máte mnohem větší výběr. Další velkou výhodou je i to, že se můžete na terapii připojit odkudkoliv, klidně i z auta - pokud tam máte svůj bezpečný prostor a čas pro sebe.

Jaké problémy se dají řešit online terapií?

Online terapie a terapie naživo jsou si rovnocenné a psychologové a terapeuti pracují v obou případech stejně do hloubky. Znamená to tedy, že online terapií můžete řešit jakýkoliv problém, který vás trápí. Existují samozřejmě i terapeutické metody, pro které se doporučuje osobní kontakt, například takové, kde se pracuje s tělem, ovšem i v těchto případech lze najít cestu, jak vzájemně pracovat na dálku. Někdy může fungovat i kombinace online a osobních setkání, pokud to vzdálenost mezi terapeutem a klientem umožňuje.

Pro koho je online terapie vhodnou volbou?

Online terapie je vhodnou volbou pro ty klienty, kteří nemají k dispozici dostupné termíny u psychologů a terapeutů působících v místě jejich bydliště, případně v okolí. Zároveň pro ty, kteří například žijí v zahraničí, ale terapii chtějí mít s někým v rodném jazyce, z jejich kultury, která je jim blízká. Dále pro někoho, kdo z různých důvodů nemůže fyzicky jít či jet do ordinace nebo terapeutovny. Online terapie je navíc diskrétní způsob, jak začít pracovat na svém duševním zdraví. A v neposlední řadě šetří čas, který byste jinak strávili přesuny.


Jak si vybrat terapeuta pro online terapii?

Každý klient si vybírá terapeuta/psychologa podle subjektivních kritérií. Někdo dá na první dojem, sympatii či vzhled. Jiný preferuje terapeuta muže nebo ženu. Pro někoho je důležitá cena, dostupnost termínů, vzdělání nebo metoda, kterou odborník používá ve své práci. Může dojít i k situaci, že po nějaké době klientovi terapeut již nevyhovuje. Je to zcela běžné a hlavní je jen to, aby se touto zkušeností klienti nenechali odradit a našli si nějakého dalšího odborníka, s kterým budou pracovat na dosažení svých cílů.

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Máte-li jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.

Jak funguje online terapie a pro koho je nejvhodnější?

Co je to empatie, proč ji někteří lidé prožívají silněji a jak ovlivňuje naše vztahy? Zjistěte, co znamená být empatickým, jaké faktory ovlivňují naši schopnost vcítit se do jiných a proč může být příliš mnoho empatie na škodu.

Co je empatie, proč ji nemáme všichni stejně a kdy je jí příliš?

Empatie je schopnost vnímat a rozumět emocím, pocitům a perspektivám druhých lidí. Nejde jen o rozpoznání emocionálního stavu, ale i jistý druh emocionálního sladění se – schopnost procítit pocity či vcítit se do situace druhých lidí.

Empatie hraje klíčovou roli v mezilidských vztazích, protože umožňuje lepší pochopení a komunikaci mezi lidmi, snižuje konflikty a podporuje spolupráci a soucit.

Empatický člověk aktivně naslouchá a projevuje zájem – je výborným posluchačem. Nepřerušuje, věnuje pozornost druhé osobě, projevuje zájem o to, co říká, a povzbuzuje ji, aby se otevřeně vyjádřila. Neodsuzuje, ale snaží se pochopit pohled druhého člověka, což často vede k pocitu bezpečí a důvěry v komunikaci.

Reaguje s porozuměním a podporou – empatičtí lidé umějí vhodně reagovat na emoce a situace jiných. Snaží se poskytnout útěchu, povzbuzení nebo podporu, a to způsobem, který odpovídá momentálnímu stavu člověka. Jejich odpovědi bývají často plné porozumění, vyjádřené například slovy: „Chápu, že to musí být pro tebe těžké“ nebo „Rozumím, jak se můžeš cítit.“ Empatický člověk neodsuzuje druhé za jejich chyby nebo selhání, ale spíše je povzbuzuje, aby se z nich poučili. Ví, že každý má své slabosti a složité situace, a tak se snaží dívat se na věci z perspektivy druhého.

Empatičtí lidé mají schopnost číst „mezi řádky“ a rozpoznat, když je někdo smutný, rozzlobený nebo nervózní, i když to neříká přímo. Sledují řeč těla, tón hlasu a mimiku a snaží se z těchto signálů pochopit, jak se druhá osoba cítí. 

Empatický člověk má schopnost vcítit se do pocitů jiných. Tento druh emočního propojení může vést k tomu, že se cítí smutně, pokud je druhý smutný, nebo pociťuje radost, když se druhý raduje. Jde o ochotu být otevřený vůči emocím druhých, i když to může být pro ně samotné někdy náročné. Jsou schopni si představit, jak by se cítili v podobné situaci, ale také respektují, že každý ji může prožívat odlišně. Tento přístup jim pomáhá lépe reagovat na potřeby a očekávání jiných.

Empatičtí lidé mají často motivaci pomáhat, ať už jde o podporu blízkých či dobrovolnictví a pomoc komunitě. Nejde o to, aby si něco dokazovali, ale o upřímnou snahu pomoci jiným cítit se lépe.

Empatičtí lidé jsou obvykle i sebereflektivní – přemýšlejí nad vlastními pocity a jsou si vědomi toho, jak jejich vlastní emoce mohou ovlivňovat jejich interakce s jinými. Mají vysokou míru emoční inteligence, tedy jsou schopni nejen rozpoznat emoce jiných, ale i regulovat své vlastní.

Na čem závisí míra empatie a proč někomu chybí?

Míra empatie závisí na několika faktorech, které zahrnují genetické predispozice, vlivy z dětství, sociální prostředí a dokonce i neurologické faktory. U některých lidí je empatie přirozeně vyšší, zatímco u jiných může být méně vyvinutá či dokonce chybět.

Genetické predispozice ovlivňují způsob, jakým lidé reagují na emoční podněty. Lidé s vyšší aktivitou v určitých částech mozku, jako je například amygdala (spojená se zpracováním emocí) a zrcadlové neurony (které se aktivují při pozorování činů jiných), mají větší schopnost empatie. Neurologické nebo vývojové poruchy, například autismus, mohou ovlivnit empatii; osoby s těmito poruchami mohou mít empatii oslabenou.

Zkušenosti z raného dětství jsou velmi důležité pro rozvoj empatie. Děti, které zažily stabilní a laskavé prostředí, mají vyšší empatii. Naopak děti, které vyrůstaly v prostředí s nedostatkem emoční podpory, případně zažily emoční či fyzické zneužívání, mohou mít později problémy s rozpoznáváním a reagováním na pocity druhých.

Kulturní normy a společenské prostředí také mohou ovlivnit empatii. Některé kultury kladou důraz na kolektivní hodnoty a soucit, zatímco jiné mohou podporovat individualismus, který může oslabit ochotu k empatickému chování.

Vliv médií a digitálního prostředí může také snížit schopnost empatie, protože interakce na sociálních sítích jsou často povrchní a emocionálně vzdálené. U některých lidí může být empatie oslabena kvůli psychickým poruchám. Osoby, které prožily silné trauma, mohou mít potíže s empatickým prožíváním, protože trauma může vést k uzavírání se a emocionální necitlivosti.

Jaký je význam empatie a proč je důležitá?

Empatie má v našich životech velký význam, protože umožňuje lidem navzájem se lépe chápat, respektovat a podporovat. Empatie je základním kamenem hlubokých a zdravých vztahů. Umožňuje nám chápat pocity a potřeby druhých, což vede k silnějšímu spojení s rodinou, přáteli či partnery. Když dokážeme pochopit, jak se druhý cítí, a podpořit ho v těžkých situacích, zvyšuje to důvěru a vzájemnou úctu.

Díky empatii se lidé snaží vidět věci z perspektivy jiných, což pomáhá snižovat neshody. Když pochopíme pocity jiné osoby, jsme méně náchylní ke zbytečným sporům či nedorozuměním. Empatie tedy přispívá k lepší komunikaci a většímu respektu k odlišným názorům a zkušenostem.

V prostředí, kde si lidé projevují empatii, se vytváří pevnější týmové vztahy a lepší spolupráce. V práci, ve školách nebo v komunitách pomáhá empatie budovat vzájemnou podporu, respekt a motivaci k dosažení společných cílů. Když lidé vědí, že jejich kolegové nebo spolupracovníci jsou empatičtí, mají větší chuť přispět a být součástí týmu.

Empatie je klíčovou součástí emocionální inteligence, která je stále důležitější v moderním světě. Emocionální inteligence zahrnuje schopnost rozeznat a regulovat vlastní emoce, stejně jako chápat a respektovat emoce jiných. Lidé s vysokou emocionální inteligencí jsou schopni zvládat konflikty, efektivně komunikovat a reagovat na různé sociální situace způsobem, který podporuje pozitivní vztahy.

Empatie podporuje také psychické zdraví nejen u toho, kdo ji přijímá, ale také u toho, kdo ji projevuje. Lidé, kteří jsou empatičtí, mají větší pocit spojení s ostatními, což snižuje osamělost a podporuje pocit smysluplnosti. Empatické chování může také přispět k lepšímu zvládání stresu a budování odolnosti, protože nám připomíná, že na své problémy nejsme sami a že vzájemná podpora je klíčová.

Empatie nás motivuje pomáhat ostatním a projevovat soucit. Když cítíme bolest nebo utrpení druhých, přirozeně cítíme potřebu něco udělat, abychom jim ulevili. Tento soucitný přístup k životu vede k altruistickým činům a k většímu zapojení do komunity, ať už ve formě dobrovolnictví, dárcovství nebo emocionální podpory.

Empatie je klíčová i pro sociální spravedlnost a společenskou odpovědnost. Když lidé dokážou vnímat utrpení nebo nespravedlnost, která postihuje jiné, jsou více motivováni zapojit se do řešení těchto problémů. Empatičtí lidé jsou schopni při rozhodování brát v úvahu nejen své potřeby, ale i potřeby ostatních. Tento pohled jim umožňuje přijímat vyváženější a spravedlivější rozhodnutí, což je užitečné v osobních i profesionálních vztazích. Empatie také podporuje schopnost řešit problémy, protože se na situace dokážeme dívat z více úhlů a hledat řešení, která jsou přijatelná pro všechny strany.

Opakem empatie je apatie nebo nedostatek empatie, přičemž tyto termíny označují neschopnost nebo neochotu vcítit se do pocitů, potřeb a situace ostatních lidí. Může se to projevovat jako nezájem, lhostejnost nebo úplné ignorování emocí a perspektiv ostatních.

Je to chování nebo postoj, který nebere ohled na pocity, potřeby a zájmy ostatních lidí. Může jít o nedostatek emocionálního propojení (apatie), soustředění se jen na sebe (egocentrismus či narcismus), nebo o patologický nedostatek citů (psychopatie). Takové chování může výrazně zhoršit mezilidské vztahy, přispět k nedorozuměním a zvýšit konflikty, protože chybí základní porozumění a ohleduplnost vůči druhým.

Empatie se obvykle rozděluje do tří hlavních typů, které odrážejí různé aspekty naší schopnosti porozumět a reagovat na emoce ostatních lidí. Tyto tři typy jsou: emocionální empatie, kognitivní empatie a soucitná empatie. Každý z nich má svá specifika a hraje důležitou roli v mezilidských vztazích.

Emoční empatie (affective empathy nebo emotional empathy) je schopnost cítit emoce jiných lidí, jako by byly naše vlastní. Je to emocionální odezva, kterou máme, když vidíme jiné prožívat radost, bolest nebo jakékoli jiné emoce. Můžeme si představit emoční empatii jako schopnost „naladit se“ na emoce jiných. Pokud vidíme někoho plakat, můžeme začít cítit smutek nebo dokonce začít plakat také, protože emoční empatie nás spojuje s prožíváním druhého člověka.

Kognitivní empatie (cognitive empathy) znamená, že rozumíme, co druhá osoba cítí a co může prožívat, aniž bychom to sami emocionálně prožívali. Zahrnuje schopnost pochopit a analyzovat pocity a myšlenky jiných, často na základě jejich slov a chování. Pokud nám někdo vysvětlí, že je nervózní před pracovním pohovorem, dokážeme pochopit jeho pocity, i když sami necítíme nervozitu. Můžeme si představit, jaké to pro něj je, na základě vlastních zkušeností nebo analýzy situace. Kognitivní empatie je užitečná v situacích, kde potřebujeme objektivně pochopit potřeby nebo obavy jiných, například v poradenství, psychologii nebo při řešení konfliktů. Tento typ empatie nám umožňuje zachovat emocionální odstup v profesionálních situacích, kde přílišné emocionální zapojení může bránit efektivnímu řešení problému.

Soucitná empatie (compassionate empathy nebo empathetic concern) je kombinací emocionální a kognitivní empatie, přičemž navíc zahrnuje ochotu a motivaci pomoci. Jde o aktivní soucit, který nás povzbuzuje nejen k tomu, abychom cítili nebo chápali pocity druhých, ale abychom se zároveň pokusili zlepšit jejich situaci. Pokud vidíme přítele, který je zoufalý a potřebuje pomoc, soucitná empatie nás nejen přivede k pochopení jeho bolesti, ale i k činu, jako například nabídnout mu podporu nebo pomoc, aby se cítil lépe. Tento typ empatie je obzvláště důležitý pro mezilidskou péči, protože spojuje porozumění s akcí. Soucitná empatie podporuje altruistické chování a vede k aktivnímu řešení problémů druhých, což posiluje vztahy a zvyšuje pocit společenské odpovědnosti.

Rozvíjení empatie je komplexní proces, který zahrnuje sebepoznání vlastních emocí, aktivní naslouchání, empatii, řízení emocí, praktikování laskavosti, vzdělávání o zkušenostech jiných lidí, mindfulness a reflexi, zapojování se do různých sociálních interakcí a čtení literatury nebo sledování filmů pro pochopení různých perspektiv. Rozvíjení empatie je proces, který vyžaduje čas, úsilí a vědomé úmysly.

Reflexe vlastních emocí – pravidelně si všímejte a analyzujte svoje vlastní pocity a reakce. Pochopení vlastních emocí je základem pro pochopení emocí jiných.

Zapište si své myšlenky a pocity, abyste lépe porozuměli svým emocionálním stavům a reakcím v různých situacích.

Když někdo mluví, věnujte mu svou plnou pozornost bez přerušování. Zaměřte se na slova, tón hlasu a neverbální signály.

Opakujte vlastními slovy to, co druhá osoba řekla, abyste potvrdili své porozumění. Například: „Chápu, že se cítíš...

Pokládejte otevřené otázky, které povzbuzují druhou osobu k hlubšímu vyjádření svých pocitů a myšlenek.

Snažte se představit si, jak byste se cítili na místě druhé osoby v její konkrétní situaci.

Zapojte se do interakcí s lidmi z různých kultur, prostředí a zkušeností, abyste rozšířili své chápání různých perspektiv.

Čtěte knihy, sledujte filmy nebo dokumenty, které představují různé životní příběhy a zkušenosti.

Zapojení se do dobrovolnických aktivit vám umožní přímo pomáhat druhým a lépe chápat jejich potřeby a pocity.

Malá gesta, jako je nabídnutí pomoci, naslouchání nebo vyjádření podpory, mohou posílit vaši schopnost být soucitní.

Učte se rozpoznávat a identifikovat různé emoce u sebe i u jiných.

Naučte se efektivně řídit své emoce, abyste mohli lépe reagovat na emocionální situace jiných lidí bez toho, abyste byli přetíženi vlastními pocity.

Praktikování všímavosti vám pomůže být přítomným v okamžiku a lépe vnímat emoce u sebe a u druhých.

Techniky jako metta meditace (meditace laskavosti) mohou posílit vaši schopnost soucitu a empatie vůči jiným.

Reflexe interakcí – po interakcích s jinými lidmi přemýšlejte o tom, jak jste reagovali a jak byste mohli zlepšit svou empatickou odpověď.

Získávání zpětné vazby – požádejte přátele, rodinu nebo kolegy o zpětnou vazbu na vaše chování a schopnost empatie, abyste získali objektivní pohled na své silné stránky a oblasti ke zlepšení.

Buďte trpěliví vůči druhým a dejte jim čas a prostor, aby vyjádřili své pocity a myšlenky.

Buďte otevření novým zkušenostem a názorům, i když se liší od vašich vlastních. To vám umožní lépe porozumět a přijmout různé perspektivy.

Vytváření důvěry v mezilidských vztazích podporuje otevřenost a sdílení emocí, což posiluje empatii.

Vyjadřujte podporu a uznání druhým, což posiluje jejich pocit hodnoty a důvěry k vám.

Účastněte se kurzů nebo workshopů zaměřených na rozvoj empatie a emocionální inteligence. Studujte literaturu o empatii, emocionální inteligenci a mezilidských vztazích, abyste získali hlubší teoretické znalosti a praktické rady.

Proč může být příliš empatie na škodu?

Přílišná empatie může být problematická, protože nadměrné emoční propojení s ostatními může vést k emocionálnímu vyčerpání, stresu a často k tzv. empatickému vyhoření. Takový stav je obzvlášť častý u lidí v pomáhajících profesích (zdravotníci, terapeuti, sociální pracovníci, psychologové) nebo u těch, kteří mají přirozeně velmi silnou schopnost vcítit se do druhých.

Emocionální vyčerpání (empatické vyhoření) – pokud se člověk neustále napojuje na emoce a problémy ostatních, může se cítit vyčerpaný a emočně unavený. Každodenní prožívání emocí jiných osob může vést ke ztrátě energie, motivace a radosti ze života. Příliš mnoho empatie může vyústit v pocit bezmoci, protože člověk nemůže vždy pomoci druhým nebo změnit jejich situaci, a to je frustrující a zatěžující.

Ztráta osobních hranic – nadměrná empatie často způsobuje, že lidé začnou zanedbávat své vlastní potřeby, protože se soustředí jen na potřeby druhých. To může vést k nedostatku času a energie na sebe a vlastní zájmy. Ztráta hranic může vést k tzv. empatické absorpci, kdy člověk doslova „absorbuje“ problémy jiných, takže nedokáže odlišit jejich pocity od vlastních a neumí emocionálně „vypnout“.

Riziko spoluzávislosti – příliš empatičtí lidé mohou být náchylnější k tomu, aby se zapojovali do spoluzávislých vztahů, kde jsou jejich vlastní potřeby neustále potlačovány ve prospěch potřeb jiných. Takové vztahy jsou nezdravé a vedou k emocionálnímu vyčerpání, protože člověk se stává emocionálně závislým na péči o druhé. Ve spoluzávislých vztazích se empatický člověk často snaží „zachraňovat“ druhé a obětovat pro ně více, než je zdravé, což může vést k manipulaci a vyčerpání.

Neschopnost dělat objektivní rozhodnutí – přílišná empatie může vést k tomu, že člověk vnímá problémy pouze z emocionální stránky, což může zhoršit jeho schopnost rozhodovat se objektivně a racionálně. Tento stav může být komplikovaný zejména v situacích, kdy je nutné učinit nepopulární rozhodnutí, které může být správné, ale zraní někoho jiného. Příliš mnoho empatie může vést k tomu, že se takové rozhodnutí bude odkládat nebo neuskuteční vůbec.

Zvýšené riziko stresu a úzkosti – neustálé prožívání emocí jiných lidí může vést ke zvýšenému stresu a úzkosti, protože empatický člověk se stává citlivým na jakýkoli negativní stav lidí kolem sebe. Některé studie naznačují, že nadměrná empatie může dokonce přispívat k rozvoji depresivních a úzkostných stavů, protože empatičtí lidé jsou vystaveni většímu emocionálnímu zatížení.

Zhoršení schopnosti pomoci efektivně – přílišná empatie může bránit schopnosti nabídnout efektivní pomoc, protože empatický člověk se může tak hluboce ponořit do emocionálního prožívání druhého, že nedokáže s nadhledem hledat řešení. Tento jev je znám jako „empatická paralýza“ – když člověk cítí tak silnou empatii, že není schopen jednat racionálně a místo konání prožívá emocionální bolest spolu s dotyčným.

Sebeponižování a pocit viny – příliš empatičtí lidé mají často tendenci cítit vinu za utrpení druhých, i když ho sami nezpůsobili a nemohou ho ovlivnit. To může vést k sebepoškozování a neustálému pocitu, že „dělají málo“ nebo že „měli udělat více“. Tento pocit viny a sebeponižování jsou spojeny s tím, že empatický člověk přebírá odpovědnost za emocionální stavy druhých.

Správně nastavené hranice umožňují využívat empatii zdravě a vyváženě. Empatie, pokud je správně kontrolována, může přinášet velké obohacení do mezilidských vztahů bez rizika vyčerpání nebo emocionálního přetížení.

V textu používáme převážně mužský rod pro zjednodušení a plynulost vyjadřování. Všechna označení jsou však míněna inkluzivně a vztahují se na všechny osoby bez ohledu na rod. 💙

Co je empatie a jaké aktivity ji pomohou rozvíjet a trénovat?

Rozchod patří mezi nejtěžší životní situace, ale může být příležitostí k osobnímu růstu. Zjistěte, jak se vyrovnat s bolestí, přijmout své emoce a získat zpět rovnováhu.

Rozchod patří mezi nejtěžší životní situace, ale může být příležitostí k osobnímu růstu. Zjistěte, jak se vyrovnat s bolestí, přijmout své emoce a získat zpět rovnováhu. Článek nabízí praktické tipy, jak zvládnout toto období a začít nový život s větší silou a sebevědomím.

Jak se vyrovnat s prvotní bolestí po rozchodu?

Rozchod je situace, ve které si dva lidé uvědomí, že jejich společná cesta je na konci. Už nemají společné sny, cíle, vize a plány. Tato situace může přijít náhle, nebo postupně, když se problémy prohlubují a vzdálenost mezi partnery se zvětšuje. Příčiny rozchodu mohou být různé, avšak prvotní bolesti po rozchodu se vyhne málokdo.

Prvotní bolest, nebo stav označovaný i jako „zlomené srdce“ je velmi intenzivní bolest, kterou mohou doprovázet smíšené emoce, fyzické projevy a psychická nepohoda. Vyrovnání se s touto bolestí může být náročný proces, který vyžaduje čas, trpělivost a přijetí všech emocí, které člověk cítí.

Bezprostředně po rozchodu je nesmírně důležité uvědomit si, že nastal konec vztahu, a přijmout rozchod jako konec určité životní etapy a spolu s ním akceptovat také emoce, které aktuálně cítíte. Velmi podstatné je žádné pocity nepotlačovat, ale přijmout smutek, hněv či bolest, které se pojí se ztrátou vztahu.

Vyrovnání se s prvotní bolestí po rozchodu nastává prostřednictvím přijetí situace takové, jaká je, to znamená nemít očekávání na obnovu vztahu, netlačit na sebe ani na partnera. V úvodní fázi může být přítomné obviňování sebe, toho druhého, nebo hledání důvodů, které rozpad vztahu způsobily. Uzdravení nepomáhá hledání viníka konce, ale doporučuje se pracovat na sebepřijetí, tedy na přijetí své autenticity, svých emocí, fyzických reakcí a psychického rozpoložení. Velmi důležité je dovolit si prožít bolest a smutek, protože právě prožití těchto emocí je klíčem k uzdravení. Nedoporučuje se potlačovat bolest, protože právě potlačením se může bolest prohlubovat a proces smutku se může prodlužovat.

Rozchod je ztráta a je přirozené tesknit po tom, co bylo, po očekávání, která jste do vztahu vkládali, a plánech, které se neuskutečnily.

Truchlení je proces, během kterého se člověk loučí s tím, o co přišel, a zároveň přináší uvědomění, kým se člověk díky vztahu stal, jakou cestu ušel a jak jeho osobnost vyzrála a změnila se. Vztah obohacuje oba partnery prostřednictvím sdílení životních hodnot, překonávání krizí, ale i porovnáváním odlišných postojů a zkušeností. V tomto procesu dochází k integraci minulých zážitků do přítomnosti.

V prvotní fázi pomáhá svěřit se důvěrné osobě, kterou může být rodina nebo přátelé, případně je vhodné vést si deník, do kterého popíšete své prožívání, vyjadřujete vlastní bolest a zaznamenáváte myšlenky, kterými se aktuálně zabýváte. Zkuste dbát na režim dne, na pravidelnou stravu, cvičení, procházky v přírodě, odpočinek a spánek.

Proč je důležité přijmout a zpracovat své emoce?

Práce s emocemi je velmi důležitá zejména z důvodu zachování psychického a fyzického zdraví. Během rozchodu dochází k prožívání náročných emocí a silné bolesti, kterou je nezbytné zpracovat a dát jí význam v životě. Emoce nás chrání a pomáhají nám pochopit, jaké máme potřeby a co se s námi v dané situaci děje. Díky emocím se umíme vyrovnat s náročnou životní událostí, dokážeme uzavírat nedokončené záležitosti našeho života a lépe rozumíme sobě i druhým.

Zpracování emocí je velmi podstatné v tom, že je člověk identifikuje, přijímá, otevřeně je vyjadřuje, dává jim smysl a význam, rozpoznává své potřeby a stanovuje hranice. Například po rozchodu může člověk cítit zmatek a nemusí být hned schopen rozpoznat své potřeby. Postupně se může vynořovat například hněv na partnera, bolest, smutek. Doporučuje se zůstat s těmi emocemi, prožít je a dát jim prostor ve svém životě. Přitom je velmi důležité tyto emoce nehodnotit a nekritizovat se za své prožívání. Vyjádření emocí může být prostřednictvím sportu, umění, rozhovoru nebo psaní. Po vyjádření emocí se může vynořit potřeba odpočinku, stanovení hranic nebo kontaktu s jinými lidmi.

Jaké kroky vám mohou pomoci překonat rozchod rychleji?

Přijměte rozchod a zkuste integrovat příjemné i náročné chvíle během vztahu; to pomůže vytvořit komplexní pohled na vztah jako celek a zmírnit nebo předcházet idealizaci bývalého partnera.

Zjistěte více o tématech duševního zdraví

První sezení s terapeutem: Co očekávat a jak se připravit

Co je to terapie, jak probíhá a kdy je vhodné o ní uvažovat?

Jak zjistit, že je čas vyhledat terapeuta?

Proč prokrastinujeme a jak prokrastinaci překonat?

Jak si pomocí psychohygieny udržet duševní rovnováhu?

Proč je sebeovládání důležité a jak ho zlepšit?

Jaké příčiny hledat za poruchami spánku a jak s nimi bojovat?

Jak zvládnout rozchod? Tipy pro rychlejší zotavení

Jak stres ovlivňuje náš mozek a vztahy na pracovišti?

Získejte exkluzivní nabídky a novinky

Sezení

Pečuji o sebe

Jsem firma nebo média

Legal