Kdo je to hypochondr, jaké příznaky má hypochondrie a jaký je život s ní?

Co je to hypochondrie?

I když se slovo hypochondrie a označení hypochondr ve společnosti skloňují poměrně často, většinou v nadsazeném významu, tento pojem je v psychologii skutečně relevantní. Označuje typ úzkostné poruchy. Takže podobně jako ostatní poruchy z kategorie úzkostných, i hypochondrie má své konkrétní projevy. Často je definována také jako neopodstatněné tvrzení či myšlenka týkající se zdravotního stavu člověka. Hypochondr je tedy člověk, který je zdravý, ale věří tomu, že je nemocný.

Jaké jsou příznaky hypochondrie?

Nejlepším a nejčastějším příkladem, jak lidé popisují hypochondra, je následující: „Pořád ho něco bolí, na všechno si stěžuje, bojí se, že onemocní – i ze vzduchu,“ a i když je to nadsazený popis, nemá daleko od pravdy. Hypochondrie se projevuje několika způsoby. Od toho, že se osoba sleduje více, než je potřeba, přes řešení i drobných somatických příznaků až po excesivní návštěvy lékařů. Tito lidé jsou velmi ostražití ohledně svého zdraví – věnují mu nadměrnou pozornost. I neškodnému zakašlání připisují až katastrofické následky. A to je podstata hypochondrie – zveličování a katastrofizace něčeho, co zveličené vůbec být nemá nebo nemusí být.

Proč hypochondrie vzniká?

Jako u jiných psychických poruch, i u hypochondrie mluvíme o kombinaci více faktorů vzniku. Z biologickým faktorů je to predispozice k úzkostným poruchám v rámci rodiny nebo chemická nerovnováha v mozku. Environmentální faktory, nebo tzv. faktory prostředí, jsou to, čím se daný člověk obklopuje, v jaké komunitě žije, jaký má tato komunita přístup ke zdraví a jeho řešení, jaké informace o zdraví se k němu dostávají apod. No a v neposlední řadě je důležité uvědomit si také psychologické faktory. Do této kategorie patří určitě naše dětství a zkušenosti z něj. Mluvíme například o nadměrné nebo nedostatečné pozornosti a zájmu o dítě ze strany rodiče. Také pokud rodič sám o sobě trpí hypochondrií a své dítě to „naučí“. Velmi závažnou příčinou vzniku hypochondrie může být i psychologické trauma v mladém věku – pokud dítěti zemře někdo blízký a je s tím nevhodně konfrontováno, dojde k závěru, že například o zdraví se musí až nadměrně pečovat, aby o něj nepřišlo.

Jak se hypochondrie diagnostikuje?

O psychické poruše mluvíme tehdy, pokud u osoby po dobu více než 6 měsíců přetrvávají příznaky a porucha mu komplikuje život. Na začátku je velmi důležitá spolupráce více odborníků - od lékařů, kteří mohou pomoci s potřebnými vyšetřeními a vyloučením skutečných zdravotních problémů, po psychologa, který provede potřebnou psychodiagnostiku a sleduje klienta v čase.

Jaké jsou možnosti léčby hypochondrie?

Pokud se vyloučí jakékoli somatické onemocnění a zjistíme, že jde čistě o poruchu úzkostného typu, nejlepší možností léčby je psychoterapie. Nejfunkčnější je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), ale fungují i jiné typy. KBT je zaměřena na identifikaci negativních vzorců myšlení a jejich aktivní změnu. Je také důležité zmínit, že psychoterapie je pro hypochondry velmi důležitá, ale přesvědčit je ke spolupráci je velmi náročné. Protože jsou natolik úzkostní, pokud jde o jejich fyzické zdraví, chtějí věnovat pozornost tomu, ne své psychice. Proto začátky psychologické léčby bývají zdlouhavé a těžké. Nejprve se proto klient často léčí i antidepresivy, která však nejsou dlouhodobým řešením.

Jaký je život s hypochondrií?

Hypochondr je zaplaven úzkostí a strachem o své zdraví, ba dokonce o svůj život. Je neustále pod tlakem a stresem z toho, co se může stát, co udělat, co neudělat, kam jít, kam nejít. Život s hypochondrií je náročný skrze tyto neustálé obavy, a stejně tak život s hypochondrem v jedné domácnosti. Hypochondři sice obvykle mají nějakou oporu, ale obvykle nenavazují nové kontakty, nechodí do společnosti, skrývají se – před nemocemi i před lidmi. Právě proto je terapie to nejlepší, co pro sebe a své okolí může hypochondr udělat.

Jaká je prevence hypochondrie?

Nejlepší je starat se o své fyzické i duševní zdraví nejlépe, jak můžeme. Pravidelně cvičit, být na čerstvém vzduchu, zdravě se stravovat a být obklopen lidmi, které máme rádi. To vše blahodárně ovlivňuje naše zdraví a pomůže nám to určitě více, než držet v hlavě myšlenky a obavy, které nejsou podložené. A pokud si náhodou u sebe všimnete, že začínáte mít úzkostné a hypochondrické myšlenky, vyhledejte terapeuta co nejdříve. Čím dříve se to začne řešit, tím snazší bude se z toho dostat.

⎯

Důležité upozornění:

Tento text nenahrazuje odbornou literaturu ani rady lékaře nebo terapeuta. Informace v něm obsažené jsou zobecněné a nemusí se vztahovat na každého. Pokud máte jakékoliv otázky týkající se vašeho zdraví, obraťte se na jednoho z našich terapeutů.